V rámci nového života jsem se rozhodla i pro nový začátek mého deníku.Někdo si kreslí poznámky do bločku, já raději své poznámky uchovávám zde.Můj život se dělí na spousty etap, jednou z nich jsem si nedávno prošla.Byla to část života, kdy jsem se snažila neustále někomu vyrovnat, a kdy jsem chtěla být "slečna dokonalá bez chyb".Jenže jsem si zdaleka neuvědomovala, co všechno při své nafoukanosti ztrácím.Utíkala jsem před problémy a řešívala jsem je bez cizí pomoci, protože jsem se bála přijmout něčí pomoc a fakt, že jsem neschopná.Ubližovala jsem lidem, aniž bych si uvědomila, že chybu dělám občas i já.Nemluvě o mém vysněném světě, kam jsem prchala, místo toho, abych ho opravdu žila.Naučila jsem se, že největší nepřítel bývá dokonalým učitelem a také to, že dokonalost v podstatě neexistuje.Jsem jaká jsem, žiji tak, jak žiji.A proto omluvte mé sentimentální psaní, které povětšinou zahlcuje tento blog.Jsou to jen úryvky pocitů jedné malé holky z velkoměsta, co právě nakreslila za svou minulostí velkou tlustou čárou.